Subspace Star Trek fanklub
Subspace Star Trek fanklub

Technika Deep Space Nine

Toto je přepis obsahu přednášky „Technika Deep Space Nine“.

Typ: Cardassijská stanice typu Nor
Průměr: 1452 m
Výška: 969 m
Počet palub: 98
   
Kapacita: až 7000 lidí
(typicky 300 – 2000)

Základní informace o stanici můžeme doplnit velikostním srovnáním s různými dalšími loděmi a stanicemi. Ze srovnání je patrné, že Deep Space Nine je na poměry Star Treku nezvykle velká konstrukce. Velikostně ji předčí snad jen federační základna na orbitě Země, která je se svými 5,5km na výšku výrazně překračuje hranice srovnávacího obrázku.

Struktura stanice

Deep Space Nine se skládá z několika menších celků, každý z nichž slouží jinému účelu. Tím prvním je centrální jádro stanice. Obsahuje OPS, promenádu, senzorový modul, dále pak subprostorové antény a emitor vlečného paprsku, komplex energetického systému a sekundární příčná ramena, která jádro spojují se zbytkem stanice.

Centrální jádro se přímo napojuje na obytný prstenec. Ten, jak název napovídá, obsahuje především kajuty a s nimi související infrastrukturu, krom toho ale také přistávací plošinu pro plavidla menších rozměrů (např. pro runabout) a v průběhu času zde byly také dodatečně instalovány obranné systémy. Nakonec pak příčná ramena, která celý komplex napojují na dokovací prstenec.

Dokovací prstenec je největší komponentou stanice. Jak se dá odtušit, nejvíce se vyznačuje infrastrukturou pro dokování lodí různých typů a rozměrů. Proto je vybaven dvěma typy kotevních svorek, které jsou přizpůsobitelné konkrétním standardům/potřebám dokujících lodí a jsou tedy využitelné mnoha různými typy lodí, ne jen těmi federačními nebo cardassijskými. Krom kotevních svorek prstenec obsahuje moduly senzorového pole, nákladové prostory a reakční pohon, který může stanici v případě nutnosti velmi pomalu přepravit na velmi krátké vzdálenosti. Dokovací prstenec nakonec obsahuje část infrastruktury pro zpracování rudy, která odkazuje na původní účel stanice – zpracování rudy těžené Cardassiany na Bajoru.

Z dokovacího prstence vystupují dominantní „kly“. Jde o dokovací pylony, na kterých se nachází třetí typ dokovacích systémů, určených především pro velká a nadměrně velká plavidla jako jsou nákaldní lodě a podobně. Původní myšlenka byla taková, že lodě běžných rozměrů se ke stanici budou připojovat skrze dokovací prstenec, zatímco rozměrnější lodě přepravující těžební materiál se ke stanici připojí skrze tyto pylony, které jsou navíc umístěny na začátku workflow zpracování rudy – dokovací pylony totiž obsahují drtivou většinu vybavení pro zpracování rudy, které začínalo v horní části pylonů a pokračovalo směrem dolů. Po zpracování byla ruda buďto ze stanice expedována nebo uskladněna v nákladových prostorech poblíž přechodových komor.

Málo známou skutečností je, že výše uvedené zobrazení není jedinou možnou konfigurací trupu stanicí typu Nor. V případě potřeby, zejmnéna v situacách, kdy by se ke stanici běžně připojovalo větší množství nadměrných lodí, je možné dokovací pylony otočit o 180 stupňů a tím zjednodušit dokovací manévry.

Celkový koncept konstrukce stanice se oproti lodím Hvězdné flotily liší: oproti nim se totiž cardassijští návrháři více spoléhají na silný vnější trup a vnitřní konstrukce řeší poměrně jednoduchými a lehkými materiály. Pokud tedy na stanici dojde k porušení trupu, může způsobit více škod než kdyby k němu došlo na stanici nebo lodi flotily. Na stanici se sice vyskytuje několik hermeticky uzavřených místností, jedná se ale hlavně o laboratoře a sklady nebezpečných materiálů. Trhliny v trupu do 6,5 cm2 mohou být zavařeny během dvou hodin bez toho, aby znatelně poškodily životní podmínky.

Velitelský modul

Nepřesný výraz „velitelský modul“ používám záměrně, protože zatímco hvězdná flotila ho označovala jako OPS, za dob Cardassijské okupace se mu říkalo velící centrum. Na rozdíl od ostatních částí stanice nebylo velící centrum zkonstruováno v blízkosti Bajoru, ale na orbitě Cardassie I, kde byly dostupnější podstatně odolnější a kvalitnější materiály. Velící centrum pak bylo nákladními loděmi vlečným paprskem dopraveno k 5 světelných let vzdálenému Bajoru a připojeno ke stanici.

Těžební infrastruktura

Přestože po převzetí kontroly nad stanicí Federací na stanici proběhla rozsáhlá rekonstrukce, zůstalo na ní nainstalováno velké množství zařízení určených k jejímu původnímu účelu – zpracování rudy. Ta byla nejčasteji na stanici z povrchu Bajoru přepravena nákladními loděmi, které se ke stanici připojily skrz velké dokovací porty na dokovacích pylonech. Z dokovacích portů pak probíhalo zpracování rudy, které se v průběhu času měnilo jen minimálně. Zpracovaná ruda byla buďto uskladněna ve staničních skladech, nebo byla přímo expedována nákladními a obchodními loděmi kotvícími u dokovacího prstence.

Údržba

Za dob Cardassijské okupace se údržba stanice prováděla tak, že kritické systémy jako fúzní generátory, vedení plasmy nebo štíty byly neustále sledovány týmem inženýrů, zatímco nekritické systémy byly kontrolovány podle plánu údržby. Docházelo tak k nahrazování vadných komponent komponentami z lodních skladů nebo replikovanými komponentami.

Plán údržby pracoval s prioritami od 1 do 12 (12 je nejvyšší priorita), které přiřazoval na základě historicky zaznamenané poruchovosti jednotlivých systémů a jejich důležitosti pro chod stanice.

Po převzetí stanice Hvězdnou flotilou se systém údržby pochopitelně změnil, aby odpovídal standardům flotily – nově se tak opravám přiřazuje priorita od 1 do 5 (1 je nejvyšší priorita), ale samotné protokoly a diagnostické procesy se od těch standardně používaných ve flotile pochopitelně liší. V porovnání s ostatními zařízeními flotily pracuje staniční údržba více operatině, zejména v závislosti na urgentnosti poruchy a času na opravu. Například zbraňové systémy ale stále vyžadují nepřetržitý monitoring 26 hodin denně (stanice dodržuje bajorský šestadvacetihodinový denní režim).

Úpravy stanice

Primární energie pro všechen kritický staniční hardware je generována fúzním generátorem umístěným na spodní straně spodního jádra. Sekce generátoru se stává z šesti komor pro fúzní reakci, které dohromady do oběhu na Deep Space Nine dodávají energizovanou plasmu. Skupina reakčních komor generátoru je ve špičce schopna generovat až 790 terawattů energie, od té doby, co stanici ovládá Federace jsou ale v provozu jen 4 komory, přičemž první ze zbylých dvou komor funguje jako rezerva a druhá je nefunkční. Systém pro distribuci energie se za dob cardassijské nadvlády nejmenoval EPS ale iontová energetická síť, každopádně se jedná o velmi podobnou technologii.

Palivo, kterým je deuterium, je lehce nahřáto z teploty 10,3 na 13,4 kelvina, čímž se z polotuhé hmoty stává břečka, která je poté přesunuta napříč spodním jádrem do neoplesiových dutin, které jsou součástí systému pro úpravu paliva. V dutinách o průměru 7,66 centimetrů a délce 75,9 centimetrů je palivo vysokm tlakem přetvořeno do formy tyčí, které jsou dále zpracovány do formy většího množství pelet. Ty jsou potom dávkovány do reakčních komor. Ze spodního jádra je pak energie distribuována napříč stanicí. Přímo z jádra vede šest velkých vedení EPS, každé o průměru jeden metr. Důvod rozmístění vedení je jasný – minimalizace dopadů možného poškození.

Z výše uvedeného je vidět, že i po „změně režimu“ zůstal energetický systém de facto beze změny. Vzhledem k tomu, že je přitom stanice využívána zejména bajorany a Federací to z DS9 dělá jedno z míst s největší koncentrací redukcí do zásuvek v kvadrantu.

Počítačový systém

Stanici udržuje v chodu počítačový systém tvořený původním cardassijským HW a SW, doplněný o dodatečnou techniku hvězdné flotily.

Počítačový systém stojí na třech počítačových jádrech a koprocesoru hvězdné flotily. Jde to ruku v ruce s cardassijským zvykem dvjitých záloh, což zjednodušuje údržbu a snižuje riziko výpadku počítače. Každé jádro má 16×45 metrů. Stejně jako na většině lodí je jedno jádro schopné zajistit chod základních systémů na stanici a dvě jádra obstarají zhruba 85% typických výpočetních požadavků na stanici. Každé jádro během svého běhu provádí průběžnou analýzu všech procesorů a v případě odhalení poruchy přestane daný procesor používat (směruje tedy výpočetní úlohy do jiných procesorů) a umožní tak další diagnostiku a opravu defektu. Na rozdíl od lodí hvězdné flotily, které přenášejí signály do počítačových jader nadsvětelnou rychlostí zde probíhá přenos dat podsvětelnými rychlostmi. Koprocesor hvězdné flotily na rozdíl od počítačových jader přenáší data nadvětelnou rychlostí, z čehož vyplývá, že je vybaven generátory subprostorového mikropole. Koprocesor řeší zejména překlad cardassijských programů do formátu spustitelného na hardwaru hvězdné flotily a konverzi souborů za stejným účelem.

Přes vše výše uvedené ale zůstal základ počítačového systému beze změny i poté, co kontrolu nad provozem stanice převzala Federace – rozhraní i datové struktury jsou stále cardassijské a uživatelé systému si tak krom cardassijštiny museli osvojit i 243-bitové programování, na kterém je systém založen.

Přístup do počítačového sysému vyžaduje bezpečnostní ověření prostřednictvím řady autentifikačních vrstev, které ověřují identitu uživatele. V závislosti na úrovni zabezpečení se může jednat krom hesla i o sken sítnice a dokonce i o sken DNA. Nastavování přístupových oprávnění je v kompetenci několika důstojníků flotily i bajorské osádky. Je ale stále pravda, že je stanice v seriálu už 20 let stará a mnohá zabezpečení tak lze obejít, přesto se daří odhalit pachatele většiny narušení bezpečnosti a časté změny přístupových hesel nakonec informačnímu systému zajistily akceptovatelnou úroveň zabezpečení.

Zbraňové systémy

Za dob okupace nebyla stanice vybavena žádnými obrannými systémy, které by stály za řeč – a to byla jedna z prvních věcí, které se po „změně režimu“ musely změnit, protože hrozilo, že se Cardassiané budou chtít stanice opět zmocnit. Na stanici tak byly dodatečně instalovány velké generátory štítů, do zbraňových věží byly instalovány phaserové emitory a později byly doinstalovány i rotační odpalovače fotonových torpéd.

Senzorové systémy

Počet a typ instalovaných senzorů v průběhu času prošel několika zásadními změnami. V průběhu cardassijské okupace bylo na stanici vědeckému výzkumu věnováno jen minimum úsilí a většina senzorového průzkumu byla prováděna prostřednictvím přítomných cardasijských lodí v blízkosti stanice. Ty se většinou soustředily na monitoring a plánování těžebních operací na povrchu Bajoru.

Primární senzory jsou na stanici seskupeny do několika nepravidelně tvarovaných sestav/palet, které jsou, jak je vidno z obrázků, mírně zapuštěné do trupu stanice. Od vlivů okolního vesmíru jsou chráněny vrstvou žlutého nebo fialového nátěru hafnia a duranidu.

Další senzorové systémy jsou nainstalovány okolo OPS a většinou jsou dedikované nějakému specifickému účelu.

Většina systémů dále plní svou funkci i v průběhu provozu stanice Federací. Předmětem jejich chodu už ale pochopitelně není monitoring těžebních operací. Hlavní podíl na tom samozřejmě má objev bajorské červí díry, který má z vědeckého hlediska naprosto zásadní význam a většina senzorových systémů proto dlouhodobě slouží potřebám průzkumu červí díry. Po eskalaci nepřátelských aktivit ze strany aliance Cardassie a Dominionu se marginální část senzorů začala věnovat obranným a výzvědným úkolům. Konec konců, Cardassie je od stanice relativně blízko – jen 5,25 světelných let.

Komunikační systémy

V době, kdy stanici provozovali Cardassiané komunikačním potřebám bohatě postačovalo pole relativně jednoduchých subprostorových antén, které neměly problém zajistit spolehlivou komunikaci s nedalekou Cardassií I. Situace se ale pochopitelně změnila poté, co kontrolu nad stanicí převzala Federace, čímž se znatelně prodloužila vzdálenost, na kterou bylo potřeba komunikovat. Zatímco se tak Deep Space Nine mohla napřímo spojit s nedalekými planetami  jako Bajor nebo Ferenginar, s většinou Federace komunikovala s pomocí federační retranslační stanice, díky níž mohla komunikovat se Základnou  375, která v případě potřeby subprostorový signál dále přeposílala.

Po rozvoji aktivit Federace v kvadrantu gama využívala stanice ke kontaktu se vzdálenými loděmi signálu, který po průchodu skrze bajorskou červí díru zpracovala retranslační stanice na druhé straně červí díry. 


Původně dost hrubě navrženou konstrukci stanice se i po desetiletích chodu daří Federaci a Bajoranům přizpůsobovat postupně se měnícím potřebám misí, které plní i posádky a civilistů, kteří na ní pobývají. Nejen díky tomu mohla Deep Space Nine sehrát zásadní roli v hlavních událostech druhé poloviny 24. století, čímž se z ní stalo jedno z nejdůležitějších míst v kvadrantu alfa.

Tento článek byl vytvořen na počítači Macintosh Classic, prakticky totožném s tím ze scény
„Ahoj, kompjůtre“ ze Star Treku IV.

korax, 06-01-2019
blog comments powered by Disqus


Chystané akce