Bridge Commander

Počítačových her na motivy Star Treku v poslední době moc nevychází – alespoň ne těch klasických ne-onlinových. Zčásti proto, zčásti protože jsem chtěl zavzpomínat na staré časy, jsem oprášil cédéčko s Bridge Commanderem a byl jsem zvědavý, jestli mi má bezmála patnáct let stará hra ještě co nabídnout.

Příběh a styl hry

Každý pořádný Star Trek je postavený v první řadě na kvalitním příběhu. Příběh Bridge Commandera je napsán profesionálem v oboru a hra proto v tomto směru rozhodně nezklame.

Příběh je uveden záznamem deníku kapitána lodi USS Dauntless letícího raketoplánem kolem hvězdy systému Maelström – hvězda ale náhle začne být nestabilní a kapitán zahyne. Tím se vy, jeho první důstojník, ocitáte v kapitánském křesle. Coby nový kapitán této lodi třídy Galaxy, ve snaze prošetřit okolnosti neštěstí, začínáte rozplétat složitou záhadu, která se rozvine v hrozbu ohrožující samotnou existenci Federace.

V prvních dvou z osmi epizod, do kterých je příběh hry rozdělen, se seznamujete s fungováním své nové lodi, a pomalinku pronikáte do tajů toho, co se vlastně v systému Maelström stalo. Příběh postupně nabírá na obrátkách a vy navazujete kontakt s Klingony, Romulany, Ferengy, Cardassiany, nebo třeba s dosud neznámou rasou, jejíž původ je stejně záhadný, jako její zapojení v okolnostech vedoucích k neštěstí, které se vašemu kapitánovi stalo osudným.

Na rozdíl od řady jiných her přitom nejde jen o mise typu „přileť-zavolej-znič“ – úkoly, které v průběhu hry plníte, jsou natolik rozmanité, že o nějaké jednotvárnosti rozhodně nemůže být řeč. Jako každá pořádná loď Federace si užijete svůj díl zkoumání, záhad, cestování, i bojových scén – těm je, jak už to u počítačových her bývá, samozřejmě věnováno prostoru nejvíce; celková náplň jednotlivých epizod (levelů) je ale opravdu dobře namíchána. Hra přitom poskytuje dostatek prostoru i všemu tomu, na co jsme ze Star Treku zvyklí – důstojníci na můstku, jejichž osobnosti jsou zpracovány na výbornou, mezi sebou vážně i nevážně diskutují a každá mise je uvedena záznamem do osobního deníku jednoho z nich, ve kterém daný důstojník interpretuje své dojmy z nedávného dění na lodi. To je něco, co povedeně dotahuje startrekovou atmosféru, která je v Bridge Commanderovi ztvárněna bravurním způsobem.

Prostor věnovaný osobnostem osádky můstku a jejich interakci je skutečně velký a žádná z nich v tomto směru nepřišla zkrátka – s jedinou výjimkou. Jak vás asi napadlo, tou je postava kapitána, tedy vy. V průběhu celé hry vaše postava neřekne ani slovo a vzhledem k tomu, že hru sledujete z pohledu kapitána sedícího v křesle, se ani sami nevidíte – ničemu to ale nevadí, naopak; reakce, které by byly jinak na vás, za vás hravě vyjádří po vaší pravici sedící první důstojník, bez toho aby to vypadalo nepřirozeně. Jakkoli se rozhodnutí „anonymizace“ vaší postavy (které se mimochodem promítlo i na obal hry) může na první pohled zdát nepromyšlené, jde podle mého o ten nejlepší způsob, jak zajistit, abyste si svou pozici kapitána dokreslili vlastní představivostí a neomezovali se tím, jak by byla vaše postava a role ve hře ztvárněna.

Hru můžete ovládat ze zmíněného kapitánského křesla, interagovat s posádkou můstku nebo třeba rozmlouvat s ostatními loděmi a základnami. Druhou variantou je přepnout se do módu, kdy kamera snímá loď a její okolí z vesmíru – to je obzvlášť užitečné v bojových situacích, kdy můžete převzít ovládání lodi od bojového a taktického důstojníka a loď ovládat přímo dle vlastního uvážení – nebo v situacích, kdy se chcete jen tak kochat. V obou herních módech máte také obstojně rozsáhlé možnosti zadávání rozkazů své posádce – můžete nastavovat kurz, přidělovat energii subsystémům lodi, skenovat, a tak dále, a tak dále.

Grafika

Hodnotit grafickou stránku hry je pro mě docela obtížné – v době, kdy jsem na Bridge Commandera narazil, se totiž jednalo o absolutní špičku, alespoň co se Star Trek her týče. Dnes, s odstupem bezmála patnácti let, je v tomto ohledu Bridge Commander samozřejmě zastaralý, zejména při přepnutí na pohled na loď zvenčí mi ale hra pořád přijde vizuálně mimořádně povedená.

To, co ale v průběhu času nestárne vůbec, je všudypřítomná grafická propracovanost hry. Phasery na lodích federace se nejprve na poli seběhnou na phaserovém poli, ze kterého až poté vystřelí dobře známý oranžový paprsek, štíty odrážejí nepřátelské zbraně a okolní anomálie způsobem, na jaký jsme zvyklí z Nové generace a interiéry lodi jsou vzhledem k datu vydání Bridge Commandera na velmi vysoké úrovni.

Bridge Commandera je také možno aktualizovat kompletním modem zvaným Kobayashi Maru, který grafiku znatelně vylepší – například se změní původní uměle působící pohyb rtů u mluvících postav, který je jako jediný opravdu „rušivně špatný“. Hru jsem ale hrál v původní verzi – z té jsou také přiložené screenshoty.

Zvuk

Píšu-li výše, že pro mne není jednoduché hodnotit vizuální stránku hry, u té zvukové je to právě naopak.

Hlasové obsazení členů posádky je rozmanité a herecké výkony podané při jejich dabingu, jsou na úrovni, která předčí lecjakou audioknihu nebo animovaný seriál. Ve hře se navíc příležitostně vyskytují i postavy kapitána Picarda a pana Data, ty samozřejmě dabuje Patrick Stewart a Brent Spiner.

Po zvukové stránce ale hra vyniká v první řadě hudbou. Slovo „vyniká“ je tady opravdu na místě, soundtrack Bridge Commandera je totiž tak dobrý, že ho mám vypálený na CD spolu se soundtrackem Starfleet Academy – tak moc je povedený. Hudební doprovod využívá složení orchestru, které se ke Star Treku hodí, a hudební motivy, které jsou zcela srovnatelné s těmi z TNG filmů a které skvěle dokreslují měnící se atmosféru hry.

Instalace a kompatibilita

Jak už to u starších her bývá, možnost rozchodit Bridge Commandera závisí hlavně na operačním systému, který používáte. Na Windows 7 je možné hru normálně nainstalovat a po instalaci oficiálního patche 1.1 je hra v pohodě hratelná. Na Windows 10 se mi ji nepodařilo rozchodit.

Samozřejmě tou nejméně problematickou variantou (které jsem se držel) je sehnat si nějaký počítač nebo notebook z roku řekněme 2005, na něj nainstalovat Windows XP a hru hrát na něm. Hardware i software (tedy operační systém) tak odpovídá tomu, pro co byl Bridge Commander navrhován a zvláště pokud rádi sem tam hrajete starší hry, podívejte se na Aukru nebo jinde na internetu – deset let starý notebook v dobrém stavu se dá sehnat i pod tisícovku.

Kam se dosud člověk nevydal

Bridge Commander mě i po letech dokázal zatáhnout do skvěle napsaného příběhu, jehož realističnost podtrhuje perfektně zpracovaná startreková atmosféra, kterou je hra doslova nasycena. Výborně zpracované osobnosti postav, špičkový hudební doprovod i skvělé ovládání nedávají místy úsměvné grafice hry moc prostoru k tomu, aby kazila zážitek z hraní, který byste si rozhodně neměli nechat ujít.

I s tak dlouhým odstupem od posledního hraní tak musím konstatovat, že Bridge Commander je stále jednou z těch vůbec nejlepších her na motivy Star Treku, k jakým se můžete dostat.